cár
Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.
Sommaire |
Tchèque [modifier]
Étymologie
- Du vieux haut allemand zar, déverbal de zerren (« tirer »), apparenté à drát (« fil ») ; voyez cependant courat (« trainer, trainasser »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | cár | cáry |
| Vocatif | cáre | cáry |
| Accusatif | cár | cáry |
| Génitif | cáru | cárů |
| Locatif | cáru | cárech |
| Datif | cáru | cárům |
| Instrumental | cárem | cáry |
cár /Prononciation ?/ masculin inanimé
- Loque, guenille.
- Často se pod nimbostraty tvoří nízké cáry oblaků, které se spojí v celkem souvislou vrstvu.
Paronymes
- car, tsar
Références
- Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
- Ústav pro jazyk český (cár)