dědičný

Tchèque

Étymologie

Dérivé de dědic (« héritier »), avec le suffixe -ný.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	dědičný		dědičná	dědičné
	vocatif	dědičný		dědičná	dědičné
	accusatif	dědičného	dědičný	dědičnou	dědičné
	génitif	dědičného		dědičné	dědičného
	locatif	dědičném		dědičné	dědičném
	datif	dědičnému		dědičné	dědičnému
	instrumental	dědičným		dědičnou	dědičným
pluriel	nominatif	dědiční	dědičné		dědičná
	vocatif	dědiční	dědičné		dědičná
	accusatif	dědičné			dědičná
	génitif	dědičných
	locatif	dědičných
	datif	dědičným
	instrumental	dědičnými

dědičný \ɟɛɟɪt͡ʃniː\

1. Héréditaire.
   • Český trůn je dědičný v habsburském rodu do vymření rodu po meči.

     Le trône tchèque est héréditaire au sein des Habsbourg jusqu’à l’exctinction de la lignée par l’épée. (veritas.evangnet.cz)#* Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

   • Je rakovina prsu a vaječníků dědičná?

     Le cancer du sein et des ovaires est-il héréditaire ?

Dérivés

• dědičně (« héréditairement »)
• dědičnost (« hérédité »)

Apparentés étymologiques

• děd (« aïeul »)
• dědický (« d’héritage »)
• dědit (« hériter »)

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage