hřeben

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave *grebenь qui donne le slovène greben, le polonais grzebień, le russe гребень, гребёнка, le bulgare гребен, etc.

Apparenté au tchèque hrábě (« râteau »), hřeb (« clou »).

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	hřeben	hřebeny
Vocatif	hřebene	hřebeny
Accusatif	hřeben	hřebeny
Génitif	hřebenu	hřebenů
Locatif	hřebenu	hřebenech
Datif	hřebenu	hřebenům
Instrumental	hřebenem	hřebeny

hřeben /ɦr̝ɛbɛn/ masculin inanimé

1. Peigne.
   • Hřeben je nástroj, který slouží k česání, stříhání a úpravě vlasů.
2. Crête (des vagues).
   • Hřeben vln se blýští. — (Jaroslav Vrchlický)
   1. (Géographie) Crête de massif montagneux.
      • Budeme muset sejít z hřebenu níže, fouká tu velmi ostrý vítr.
   2. (Anatomie) Crête de coq.
      • Kohout, jehož hřeben na slunci rudě hořel. — (Alois Jirásek)

Synonymes

• hřbet, crête
• chochol, crête de coq

Apparentés étymologiques

• hřebínek
• hřebenový
• hřebenatka
• hřebenáč
• hřeb
• hřebec
• Hřeben
• Hřebeny

Prononciation

• République tchèque  :  écouter « hřeben [ɦr̝ɛbɛn] »
  

  

Voir aussi

• hřeben sur Wikipédia (en tchèque)