konečný

Tchèque

Étymologie

→ voir konec et -ný.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	konečný		konečná	konečné
	vocatif	konečný		konečná	konečné
	accusatif	konečného	konečný	konečnou	konečné
	génitif	konečného		konečné	konečného
	locatif	konečném		konečné	konečném
	datif	konečnému		konečné	konečnému
	instrumental	konečným		konečnou	konečným
pluriel	nominatif	koneční	konečné		konečná
	vocatif	koneční	konečné		konečná
	accusatif	konečné			konečná
	génitif	konečných
	locatif	konečných
	datif	konečným
	instrumental	konečnými

konečný masculin

1. Final, terminal, fini.
   • Konečná stanice, terminus.
   • Konečný termín, date limite.

Dérivés

• konečně
• konečnost
• nekonečný (infini)