obvyklý

Tchèque

Étymologie

De ob- et du même radical *vyk que z-vyk, ná-vyk.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	obvyklý		obvyklá	obvyklé
	vocatif	obvyklý		obvyklá	obvyklé
	accusatif	obvyklého	obvyklý	obvyklou	obvyklé
	génitif	obvyklého		obvyklé	obvyklého
	locatif	obvyklém		obvyklé	obvyklém
	datif	obvyklému		obvyklé	obvyklému
	instrumental	obvyklým		obvyklou	obvyklým
pluriel	nominatif	obvyklí	obvyklé		obvyklá
	vocatif	obvyklí	obvyklé		obvyklá
	accusatif	obvyklé			obvyklá
	génitif	obvyklých
	locatif	obvyklých
	datif	obvyklým
	instrumental	obvyklými

obvyklý /Prononciation ?/ (comparatif : obvyklejší, superlatif : nejobvyklejší)

1. Habituel, accoutumé, commun, usuel, courant.
   • Nejobvyklejší omyly.

     les erreurs les plus courantes.

   • Je řada způsobů, jak se člověk může stát celebritou: vyniknutím ve své profesi, dlouhodobým úsilím a celoživotním mistrovstvím ve svém oboru, získáním nějakého elitního ocenění, získání nějaké prestižní ceny, sportovním úspěchem, překonáním nějakého rekordu, nějakým neobvyklým (např. hrdinským) činem ale též skandálem, z titulu své vysoce exponované funkce, nebo prostě velkým výskytem v masových médiích.

Dérivés

• obvyklost

Prononciation

• tchèque :  écouter « obvyklý  »
  

  

Références

• Ústav pro jazyk český (obvyklý)
• Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie