obyčej
Tchèque[modifier le wikicode]
Étymologie[modifier le wikicode]
- Du vieux slave обычаи, оbуčаjь, qui donne aussi le polonais obyczaj (pl), le russe обычай (ru) ; plus avant, il est pour ob-vyčаjь, du même radical que z-vyk-at, učit (« habituer », « enseigner, apprendre »).
Nom commun [modifier le wikicode]
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | obyčej | obyčeje |
| Génitif | obyčeje | obyčejů |
| Datif | obyčeji | obyčejům |
| Accusatif | obyčej | obyčeje |
| Vocatif | obyčeji | obyčeje |
| Locatif | obyčeji | obyčejích |
| Instrumental | obyčejem | obyčeji |
obyčej \ɔbɪtʃɛj\ masculin inanimé
- Coutume, habitude.
Z názoru, že jméno jedince je jeho duše, vychází obyčej inkarnovat duši předků do novorozenců tím, že se jim dá jméno některého z nich.
Synonymes[modifier le wikicode]
Dérivés[modifier le wikicode]
Voir aussi[modifier le wikicode]
- obyčej sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références[modifier le wikicode]
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage