rušit

Voir aussi : rušiť

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave рѹшити, rušiti, qui donne aussi le russe рушить ^(ru)*, le slovaque rušiť, le polonais ruszyć, ruszać ; plus avant, apparenté au latin ruo, « pousser, ruer ».

Verbe

rušit /rʊʃɪt/ imperfectif (conjugaison)

1. Déranger, importuner.
   • Výhled z rozhledny na okolní hory ruší značně vzrostlé stromy.
2. Annuler, dissoudre.
   • K úpadku kostela došlo v době, kdy Josef II. hromadně rušil kláštery.

Dérivés

préfixation

• z-rušit, annuler
• na-rušit, narušovat, interférer
• po-rušit, porušovat, interrompre, enfreindre
• pře-rušit, přerušovat, interrompre
• vzrušit, vzrušovat, exciter
• vy-rušit, vyrušovat
• roz-rušit

dérivation

• ruch
• rušení, dérangement
• rušený, déranger
• rušitel

Références

• Ústav pro jazyk český (rušit)