společný
Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.
Sommaire |
Tchèque [modifier]
Étymologie
- De spolek (« un ensemble, un groupe »), substantif de spolu (« ensemble ») avec le suffixe adjectival -ný.
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | společný | společná | společné | |
| vocatif | společný | společná | společné | ||
| accusatif | společného | společný | společnou | společné | |
| génitif | společného | společné | společného | ||
| locatif | společném | společné | společném | ||
| datif | společnému | společné | společnému | ||
| instrumental | společným | společnou | společným | ||
| pluriel | nominatif | společní | společné | společná | |
| vocatif | společní | společné | společná | ||
| accusatif | společné | společná | |||
| génitif | společných | ||||
| locatif | společných | ||||
| datif | společným | ||||
| instrumental | společnými | ||||
společný /Prononciation ?/ masculin
- Commun, conjoint, groupé, réuni.
- Klíčovým faktorem k úspěchu bylo přijímání lidí, kteří se byli odhodláni sdílet s námi vizi a společnými silami se ji snažili proměnit ve skutečnost.
Dérivés
- společenskost (sociabilité)
- společenský (sociable, relatif à la vie en société)
- společenství (communauté, union)
- společník (sociétaire, actionnaire)
- společnost (société)
Prononciation
- : écouter « společný »
