týl

Voir aussi : tyl, tył

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave tylъ ; plus avant, avec la même métaphore de « chose ronde, tour, tourner, tournure » qui, en latin, relie colo (« retourner la terre, cultiver »), collum (« cou ») et colus (« quenouille ») apparenté à tlustý, týt, tuk, tisíc, tumor.

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	týl	týly
Génitif	týlu	týlů
Datif	týlu	týlům
Accusatif	týl	týly
Vocatif	týle	týly
Locatif	týlu	týlech
Instrumental	týlem	týly

týl \Prononciation ?\ masculin inanimé

1. (Anatomie) Nuque, occiput.
   • Je vyvinut nápadný pohlavní dimorfismus, samci mají na rozdíl od samic totiž i červený týl.

     ...les mâles se distinguent des femelles par une nuque rouge.

2. Arrière, partie arrière.
   • Každý jediný člověk má na jedné straně čelo a na druhé týl. Když se řada rozdělí na půl, každá polovina bude stále mít čelo a týl. — (Wikipedia, Magnet)
   1. (Militaire) Arrières.
      • Boje podpořili i slovenští partyzáni, kteří se pokoušeli napadat německý týl. Wehrmacht však proti nim nasadil poměrně silné jednotky. — (Wikipedia, Boje o Liptovský Mikuláš)

Notes

• Le génitif fait aussi týla (→ voir chléb au sujet de la forme archaïque du génitif)

Synonymes

• šíje, vaz

Antonymes

• čelo

Dérivés

• týlní

Voir aussi

• Týlní kost sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références

• Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001
• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage