věrný
Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.
Sommaire |
Tchèque [modifier]
Étymologie
- Du vieux slave вѣрьнъ, věrĭnŭ qui donne aussi la variante věren → voir víra et -ný ; comparez avec věřen, le participe passif de věřit.
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | věrný | věrná | věrné | |
| vocatif | věrný | věrná | věrné | ||
| accusatif | věrného | věrný | věrnou | věrné | |
| génitif | věrného | věrné | věrného | ||
| locatif | věrném | věrné | věrném | ||
| datif | věrnému | věrné | věrnému | ||
| instrumental | věrným | věrnou | věrným | ||
| pluriel | nominatif | věrní | věrné | věrná | |
| vocatif | věrní | věrné | věrná | ||
| accusatif | věrné | věrná | |||
| génitif | věrných | ||||
| locatif | věrných | ||||
| datif | věrným | ||||
| instrumental | věrnými | ||||
věrný /Prononciation ?/ (comparatif : věrnější, superlatif : nejvěrnější)
- Fidèle.
- věrný přítel.
Antonymes
- nevěrný, infidèle
Dérivés
- věrnost, fidélité
