zvuk

Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.
Aller à : Navigation, rechercher

Sommaire

[modifier] Slovaque

Origine et histoire de « zvuk » Étymologie

Du vieux slave звѹкъ, zvok (« bruit, son ») → voir zvuk en tchèque.

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif zvuk zvuky
Génitif zvuku zvukov
Datif zvuku zvukom
Accusatif zvuk zvuky
Locatif zvuku zvukoch
Instrumental zvukom zvukmi

zvuk /zvuk/ masculin inanimé

  1. Son, bruit.

Apparentés étymologiques

[modifier] Tchèque

Origine et histoire de « zvuk » Étymologie

Du vieux slave звѹкъ, zvok (« bruit, son ») dont sont issu le russe et le bulgare звук zvuk, le polonais dźwięk (« son »). Sa racine est apparentée à zvon (« cloche, son de cloche ») et znít (« sonner », « signifier »).

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif zvuk zvuky
Vocatif zvuku zvuky
Accusatif zvuk zvuky
Génitif zvuku zvu
Locatif zvuku zvucích
Datif zvuku zvukům
Instrumental zvukem zvuky

zvuk /zvʊk/ masculin inanimé

  1. Son, bruit.
    • Zvuk sirény se nesl do dáli.
  2. Renommée.
    • Divadelní soubor našeho města má v okolí dobrý zvuk, takže jeho představení jsou hojně navštěvována.

Apparentés étymologiques

Prononciation Prononciation

  • tchèque :  écouter « zvuk [zvʊk] »
    Cs-zvuk.ogg
Outils personnels
Espaces de noms

Variantes
Actions
Navigation
Contribuer
Aide
Boîte à outils
Autres langues