zvuk
Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.
Sommaire |
[modifier] Slovaque
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | zvuk | zvuky |
| Génitif | zvuku | zvukov |
| Datif | zvuku | zvukom |
| Accusatif | zvuk | zvuky |
| Locatif | zvuku | zvukoch |
| Instrumental | zvukom | zvukmi |
zvuk /zvuk/ masculin inanimé
Apparentés étymologiques
- zvučať, résonner
- zvukový, sonore
- nadzvukový, supersonique
[modifier] Tchèque
Étymologie
- Du vieux slave звѹкъ, zvok (« bruit, son ») dont sont issu le russe et le bulgare звук zvuk, le polonais dźwięk (« son »). Sa racine est apparentée à zvon (« cloche, son de cloche ») et znít (« sonner », « signifier »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | zvuk | zvuky |
| Vocatif | zvuku | zvuky |
| Accusatif | zvuk | zvuky |
| Génitif | zvuku | zvuků |
| Locatif | zvuku | zvucích |
| Datif | zvuku | zvukům |
| Instrumental | zvukem | zvuky |
zvuk /zvʊk/ masculin inanimé
- Son, bruit.
- Zvuk sirény se nesl do dáli.
- Renommée.
- Divadelní soubor našeho města má v okolí dobrý zvuk, takže jeho představení jsou hojně navštěvována.
Apparentés étymologiques
Prononciation
- tchèque : écouter « zvuk [zvʊk] »