činovník

Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.
Sauter à la navigation Sauter à la recherche
Voir aussi : činovnik

Tchèque[modifier le wikicode]

Étymologie[modifier le wikicode]

Apparenté à čin (« acte »), du russe чиновник, činovnik (« fonctionnaire, serviteur de l’État »).

Nom commun [modifier le wikicode]

Cas Singulier Pluriel
Nominatif činovník činovníci
Vocatif činovníku činovníci
Accusatif činovníka činovníky
Génitif činovníka činovní
Locatif činovníku
ou činovníkovi
činovnících
Datif činovníku
ou činovníkovi
činovníkům
Instrumental činovníkem činovníky

činovník \Prononciation ?\ masculin animé

  1. (Histoire) Fonctionnaire dans la Russie tsariste.
    • Jeden jed, jedno zlé na světě jsou činovníci (úředníci) ruští. — (Karel Havlíček Borovský, Obrazy z Rus)
      Le seul poison, le seul mal, en ce monde, sont les fonctionnaires russes.
  2. Officier, personne qui remplit un office, une fonction.
    • Kdo v téže době byl činovníkem nebo velitelem v organisacích Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP) nebo Sudetendeutsche Partei (SdP) nebo Vlajka, Hlinkova nebo Svatoplukova Garda, nebo v jiných fašistických organisacích podobné povahy, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let. — (Dekret o potrestání nacistických zločinců a jejich pomahačů)
    1. (Sport) Arbitre au hockey.
      • Činovník utkání je podle 5. části pravidel ledního hokeje jeden nebo dva hlavní rozhodčí.

Synonymes[modifier le wikicode]

Voir aussi[modifier le wikicode]

  • činovník sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) Wikipedia-logo-v2.svg