vyloučit

Tchèque

Étymologie

De loučit se (« dire au revoir, se quitter ») avec le préfixe vy-.

Verbe

vyloučit \Prononciation ?\ perfectif (imperfectif : vylučovat) (voir la conjugaison)

1. Écarter, exclure, évincer, bannir.
   • „Nemůžeme vyloučit, že právě u živelných rizik dojde k úpravě pojistných sazeb. Pravděpodobně ne plošně, ale u rizikových míst můžeme s podobným vývojem cen počítat,“ řekl Právu mluvčí Kooperativy Milan Káňa. — (novinky.cz)

     Nous ne pouvons pas exclure que…

2. Excréter.

Antonymes

• zahrnout, inclure

Dérivés

• vyloučení
• výluka

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage