osličí

Tchèque

Étymologie

De oslice (« ânesse ») ou oslík (« ânon ») avec le suffixe -í.

Adjectif possessif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	osličí
	vocatif	osličí
	accusatif	osličího	osličí
	génitif	osličího		osličí	osličího
	locatif	osličím		osličí	osličím
	datif	osličímu		osličí	osličímu
	instrumental	osličím		osličí	osličím
pluriel	nominatif	osličí
	vocatif	osličí
	accusatif	osličí
	génitif	osličích
	locatif	osličích
	datif	osličím
	instrumental	osličími

osličí \Prononciation ?\ (possessif dont l’équivalent masculin est oslí)

1. D’ânesse, d’ânon.
   • Brzy potom vyrostla na onom místě třtina, která, jakmile vítr zavál, zřetelně šeptala: „Král Midas má osličí uši — král Midas má osličí uši!“ — a tak brzo věděl celý svět, co Midas pečlivě pod čepicí ukryti se snažil. — (Josef Flekáček, Drobné povídky dějepisné)

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage