směšný

Voir aussi : směsný

Tchèque

Étymologie

De smích (« rire ») avec le suffixe -ný.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	směšný		směšná	směšné
	vocatif	směšný		směšná	směšné
	accusatif	směšného	směšný	směšnou	směšné
	génitif	směšného		směšné	směšného
	locatif	směšném		směšné	směšném
	datif	směšnému		směšné	směšnému
	instrumental	směšným		směšnou	směšným
pluriel	nominatif	směšní	směšné		směšná
	vocatif	směšní	směšné		směšná
	accusatif	směšné			směšná
	génitif	směšných
	locatif	směšných
	datif	směšným
	instrumental	směšnými

směšný \smɲɛʃniː\ (comparatif : směšnější, superlatif : nejsměšnější)

1. Risible, ridicule.
   • Směšné lásky.

     Risibles amours (titre d'un roman de Milan Kundera)

Dérivés

• směšně
• směšnost

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage