spokojený

Tchèque

Étymologie

Participe passif de spokojit se (« se contenter ») : « contenté ».

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	spokojený		spokojená	spokojené
	vocatif	spokojený		spokojená	spokojené
	accusatif	spokojeného	spokojený	spokojenou	spokojené
	génitif	spokojeného		spokojené	spokojeného
	locatif	spokojeném		spokojené	spokojeném
	datif	spokojenému		spokojené	spokojenému
	instrumental	spokojeným		spokojenou	spokojeným
pluriel	nominatif	spokojení	spokojené		spokojená
	vocatif	spokojení	spokojené		spokojená
	accusatif	spokojené			spokojená
	génitif	spokojených
	locatif	spokojených
	datif	spokojeným
	instrumental	spokojenými

spokojený \ˈspokojɛniː\ (comparatif : spokojenější, superlatif : nejspokojenější)

1. Content, satisfait.
   • Udělala ze mě šťastnějšího a spokojenějšího člověka.

     elle a fait de moi un homme plus heureux et plus content.

Antonymes

• nespokojený

Dérivés

• spokojenost

Apparentés étymologiques

• pokoj