statečný
Tchèque[modifier le wikicode]
Étymologie[modifier le wikicode]
- Formellement le composé de statek (« bien, possession ») avec le suffixe -ný, il dérive de stát (« être debout, rester, avoir de la valeur ») : « celui qui reste debout, qui fait front, valeureux ».
Adjectif [modifier le wikicode]
nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
---|---|---|---|---|---|
animé | inanimé | ||||
singulier | nominatif
|
statečný | statečná | statečné | |
vocatif
|
statečný | statečná | statečné | ||
accusatif
|
statečného | statečný | statečnou | statečné | |
génitif
|
statečného | statečné | statečného | ||
locatif
|
statečném | statečné | statečném | ||
datif
|
statečnému | statečné | statečnému | ||
instrumental
|
statečným | statečnou | statečným | ||
pluriel | nominatif
|
stateční | statečné | statečná | |
vocatif
|
stateční | statečné | statečná | ||
accusatif
|
statečné | statečná | |||
génitif
|
statečných | ||||
locatif
|
statečných | ||||
datif
|
statečným | ||||
instrumental
|
statečnými |
statečný \ˈstatɛt͡ʃniː\ (comparatif : statečnější, superlatif : nejstatečnější)
Synonymes[modifier le wikicode]
Dérivés[modifier le wikicode]
Références[modifier le wikicode]
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage