výsledný

Tchèque

Étymologie

De vysledovat (« poursuivre »), výsledek (« résultat »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	výsledný		výsledná	výsledné
	vocatif	výsledný		výsledná	výsledné
	accusatif	výsledného	výsledný	výslednou	výsledné
	génitif	výsledného		výsledné	výsledného
	locatif	výsledném		výsledné	výsledném
	datif	výslednému		výsledné	výslednému
	instrumental	výsledným		výslednou	výsledným
pluriel	nominatif	výslední	výsledné		výsledná
	vocatif	výslední	výsledné		výsledná
	accusatif	výsledné			výsledná
	génitif	výsledných
	locatif	výsledných
	datif	výsledným
	instrumental	výslednými

výsledný \viːslɛdniː\

1. Résultant, définitif, final.
   • výsledný stav, état final.
   • výsledná známka, note finale, qui résulte des autres notes.

Synonymes

• konečný, závěrečný

Dérivés

• výslednice (« résultante »)