věčný

Voir aussi : věcný

Tchèque

Étymologie

Dérivé de věk (« âge »), avec le suffixe -ný, apparenté au polonais wieczny, au russe вечный, au bulgare вечен.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	věčný		věčná	věčné
	vocatif	věčný		věčná	věčné
	accusatif	věčného	věčný	věčnou	věčné
	génitif	věčného		věčné	věčného
	locatif	věčném		věčné	věčném
	datif	věčnému		věčné	věčnému
	instrumental	věčným		věčnou	věčným
pluriel	nominatif	věční	věčné		věčná
	vocatif	věční	věčné		věčná
	accusatif	věčné			věčná
	génitif	věčných
	locatif	věčných
	datif	věčným
	instrumental	věčnými

věčný \vjɛt͡ʃniː\ (comparatif : věčnější, superlatif : nejvěčnější)

1. Éternel.
   • Tak proboha věčnýho, dej pokoj!

     Au nom de Dieu éternel, fous-moi la paix !

   • Řím bývá nazýván Věčným městem.

     Rome est aussi appelée la Ville éternelle.

Dérivés

• věčně
• věčnost, éternité

Prononciation

→ Prononciation audio manquante. (Ajouter un fichier ou en enregistrer un avec Lingua Libre )

Paronymes

• věcný

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage