vynucený
Tchèque[modifier le wikicode]
Étymologie[modifier le wikicode]
Adjectif [modifier le wikicode]
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif
|
vynucený | vynucená | vynucené | |
| vocatif
|
vynucený | vynucená | vynucené | ||
| accusatif
|
vynuceného | vynucený | vynucenou | vynucené | |
| génitif
|
vynuceného | vynucené | vynuceného | ||
| locatif
|
vynuceném | vynucené | vynuceném | ||
| datif
|
vynucenému | vynucené | vynucenému | ||
| instrumental
|
vynuceným | vynucenou | vynuceným | ||
| pluriel | nominatif
|
vynucení | vynucené | vynucená | |
| vocatif
|
vynucení | vynucené | vynucená | ||
| accusatif
|
vynucené | vynucená | |||
| génitif
|
vynucených | ||||
| locatif
|
vynucených | ||||
| datif
|
vynuceným | ||||
| instrumental
|
vynucenými | ||||
vynucený \ˈvɪnut͡sɛniː\ (comparatif : vynucenější, superlatif : nejvynucenější)
- Forcé, obligé.
- vynucený krok, étape obligée.
Synonymes[modifier le wikicode]
Références[modifier le wikicode]
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage