vědomý

Tchèque

Étymologie

De vědět (« savoir »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	vědomý		vědomá	vědomé
	vocatif	vědomý		vědomá	vědomé
	accusatif	vědomého	vědomý	vědomou	vědomé
	génitif	vědomého		vědomé	vědomého
	locatif	vědomém		vědomé	vědomém
	datif	vědomému		vědomé	vědomému
	instrumental	vědomým		vědomou	vědomým
pluriel	nominatif	vědomí	vědomé		vědomá
	vocatif	vědomí	vědomé		vědomá
	accusatif	vědomé			vědomá
	génitif	vědomých
	locatif	vědomých
	datif	vědomým
	instrumental	vědomými

vědomý \Prononciation ?\

1. Conscient, connaissant.
   • být si vědomý + génitif.

     être conscient (de quelque chose).

2. Voulu, délibéré.
   • vědomý zásah.

     attaque délibérée.

Variantes

• vědom

Antonymes

• nevědomý, inconscient

Prononciation

• (Région à préciser) : écouter « vědomý [Prononciation ?] »

Homophones

• vědomí