kštice

Tchèque

Étymologie

Du plus ancien kčicě, du vieux slave *kъčica diminutif de *kyka (« cheveux ») apparenté à kučera (« boucle, mèche bouclée »), au slovaque štica (« chevelure »).

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	kštice	kštice
Génitif	kštice	kštic
Datif	kštici	kšticím
Accusatif	kštici	kštice
Vocatif	kštice	kštice
Locatif	kštici	kšticích
Instrumental	kšticí	kšticemi

kštice \kʃcɪt͡sɛ\ féminin

1. Touffe, toupet de cheveux, chevelure.
   • Hluboko až pod pás táhly se jí po těle měkké, hedvábné její kadeře, zachytnuvší se lehkou, rozevlátou svojí kšticí na vyzdvižené vlně potrhujících sebou kyčlí. Shrnula za malé ouško uvolněné praménky a levou rukou, ve které držela větvičku břízy, pohladila se po temeni hlavy vzad. — (Vilém Mrštík, Pohádka máje)

Quasi-synonymes

• čupřina (« houppe »)
• vlasy (« cheveux »)
• pačesy (« chevelure »)
• hříva (« crinière »)

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage