blahovůle

Tchèque

Étymologie

Composé de blahý (« bienheureux ») et de vůle (« vouloir »).

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	blahovůle	blahovůle
Génitif	blahovůle	blahovůlí
Datif	blahovůli	blahovůlím
Accusatif	blahovůli	blahovůle
Vocatif	blahovůle	blahovůle
Locatif	blahovůli	blahovůlích
Instrumental	blahovůlí	blahovůlemi

blahovůle \Prononciation ?\ féminin

1. Bon vouloir.
   • Ruská byrokracie často a jednoduše podléhala blahovůli carského dvora a obecně postrádala některé hlavní charakteristiky moderní byrokracie jako jsou řádné procedury, pevně stanovené institucionální vztahy nebo řádné právní postupy.

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Dérivés

• blahovolný

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage