nerozluční
Tchèque[modifier le wikicode]
Étymologie[modifier le wikicode]
- De rozloučit (« séparer »).
Adjectif [modifier le wikicode]
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif
|
nerozluční | |||
| vocatif
|
nerozluční | ||||
| accusatif
|
nerozlučního | nerozluční | |||
| génitif
|
nerozlučního | nerozluční | nerozlučního | ||
| locatif
|
nerozlučním | nerozluční | nerozlučním | ||
| datif
|
nerozlučnímu | nerozluční | nerozlučnímu | ||
| instrumental
|
nerozlučním | nerozluční | nerozlučním | ||
| pluriel | nominatif
|
nerozluční | |||
| vocatif
|
nerozluční | ||||
| accusatif
|
nerozluční | ||||
| génitif
|
nerozlučních | ||||
| locatif
|
nerozlučních | ||||
| datif
|
nerozlučním | ||||
| instrumental
|
nerozlučními | ||||
nerozluční \ˈnɛrozlut͡ʃɲiː\
- Inséparable.
Nerozluční manželé.
- Un couple inséparable.
Synonymes[modifier le wikicode]
Dérivés[modifier le wikicode]