kov
Slovaque
Étymologie
- Dérivé de kovať (« forger »).
Nom commun
Cas | Singulier | Pluriel |
---|---|---|
Nominatif | kov | kovy |
Génitif | kovu | kovov |
Datif | kovu | kovom |
Accusatif | kov | kovy
|
Locatif | kove | kovoch |
Instrumental | kovom | kovmi |
kov \kɔu̯\ masculin inanimé
Apparentés étymologiques
Tchèque
Étymologie
- Dérivé de kovat (« forger »).
Nom commun
Cas | Singulier | Pluriel |
---|---|---|
Nominatif | kov | kovy |
Génitif | kovu | kovů |
Datif | kovu | kovům |
Accusatif | kov | kovy |
Vocatif | kove | kovy |
Locatif | kovu | kovech |
Instrumental | kovem | kovy |
kov \kɔf\ masculin inanimé
Apparentés étymologiques
Prononciation
- (Région à préciser) : écouter « kov [Prononciation ?] »