dějepisectví

Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.

Tchèque[modifier le wikicode]

Étymologie[modifier le wikicode]

Dérivé de dějepisec (« historiographe »), avec le suffixe -ství.

Nom commun [modifier le wikicode]

Cas Singulier Pluriel
Nominatif dějepisectví dějepisectví
Génitif dějepisectví dějepisectví
Datif dějepisectví dějepisectvím
Accusatif dějepisectví dějepisectví
Vocatif dějepisectví dějepisectví
Locatif dějepisectví dějepisectvích
Instrumental dějepisectvím dějepisectvími

dějepisectví \Prononciation ?\ neutre

  1. Historiographie, art de l’historiographe.
    • Kniha se zabývá vývojem stranické historiografie mezi lety 1950-1970 v kontextu proměn československého komunismu. Stranické dějepisectví vzniklo na počátku padesátých let jako zvláštní historiografický projekt fungující v rámci aparátu komunistické strany, jehož úkolem bylo zpracovávat minulost KSČ a dělnického hnutí. — (Angažované dějepisectví)
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes[modifier le wikicode]

Références[modifier le wikicode]