siný

Voir aussi : siny

Tchèque[modifier le wikicode]

Étymologie[modifier le wikicode]

Du vieux slave синь, sinъ (« bleu pâle ») qui donne siny (« bleu pâle ») en polonais, син, sin (« bleu ») en bulgare, синий, sínij (« bleu foncé ») en russe ; plus avant, apparenté à shine (« briller ») en anglais^[1]. Voir prosinec (« décembre »).

Adjectif [modifier le wikicode]

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
nombre	cas \ genre	animé	inanimé	féminin	neutre
singulier	nominatif	siný		siná	siné
	vocatif	siný		siná	siné
	accusatif	siného	siný	sinou	siné
	génitif	siného		siné	siného
	locatif	siném		siné	siném
	datif	sinému		siné	sinému
	instrumental	siným		sinou	siným
pluriel	nominatif	siní	siné		siná
	vocatif	siní	siné		siná
	accusatif	siné			siná
	génitif	siných
	locatif	siných
	datif	siným
	instrumental	sinými

siný \sɪniː\ (comparatif : sinější, superlatif : nejsinější)

Bleuâtre, azuré, bleuté.
- Ó jaro, ó máji,
  jaký to ruch,
  jak zmlazena země,
  jak siný vzduch! — (Julius Zeyer, Z jara)
  …Quel air bleuté !
- Noc šerá byla, lesů černé stíny se temněly jak hradby obzoru, a v bystrých proudech hučel ze hlubiny tlum prapodivných vážných hovorů; kruh měsíce byl zádumčivě siný a bledé světlo sypal na horu, kdes v daleku se bolně ozval časem pták opuštěný pronikavým hlasem. — (Karel Václav Rais, Z domova)