světlomilný

Tchèque

Étymologie

De světlo (« lumière »), milovat (« aimer ») avec le suffixe -ný.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	světlomilný		světlomilná	světlomilné
	vocatif	světlomilný		světlomilná	světlomilné
	accusatif	světlomilného	světlomilný	světlomilnou	světlomilné
	génitif	světlomilného		světlomilné	světlomilného
	locatif	světlomilném		světlomilné	světlomilném
	datif	světlomilnému		světlomilné	světlomilnému
	instrumental	světlomilným		světlomilnou	světlomilným
pluriel	nominatif	světlomilní	světlomilné		světlomilná
	vocatif	světlomilní	světlomilné		světlomilná
	accusatif	světlomilné			světlomilná
	génitif	světlomilných
	locatif	světlomilných
	datif	světlomilným
	instrumental	světlomilnými

světlomilný \ˈsvjɛtlomɪlniː\ (comparatif : světlomilnější, superlatif : nejsvětlomilnější)

1. Héliophile, qui aime la lumière.
   • světlomilné rostliny.

     plantes héliophiles.

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage