samohláskový

Slovaque

Étymologie

De samohláska (« voyelle ») avec le suffixe -ový.

Adjectif

Nombre	Cas	Masculin		Neutre	Féminin
		Animé	Inanimé
Singulier	Nominatif	samohláskový		samohláskové	samohlásková
	Génitif	samohláskového			samohláskovej
	Datif	samohláskovému			samohláskovej
	Accusatif	samohláskového	samohláskový	samohláskové	samohláskovú
	Locatif	samohláskovom			samohláskovej
	Instrumental	samohláskovým			samohláskovou
Pluriel	Nominatif	samohláskoví	samohláskové
	Génitif	samohláskových
	Datif	samohláskovým
	Accusatif	samohláskových	samohláskové
	Locatif	samohláskových
	Instrumental	samohláskovými

samohláskový \ˈsa.mɔ.ɦlaːs.kɔ.viː\

1. (Linguistique) Vocalique.
   • Ako aj v iných ugrofínskych jazykoch, vo fínčine sa vyskytuje samohlásková harmónia. — (Wikipédia, Fínčina)

     Comme dans d’autres langues finno-ougriennes, l’harmonie vocalique se rencontre en finnois.

Tchèque

Étymologie

De samohláska (« voyelle ») avec le suffixe -ový.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	samohláskový		samohlásková	samohláskové
	vocatif	samohláskový		samohlásková	samohláskové
	accusatif	samohláskového	samohláskový	samohláskovou	samohláskové
	génitif	samohláskového		samohláskové	samohláskového
	locatif	samohláskovém		samohláskové	samohláskovém
	datif	samohláskovému		samohláskové	samohláskovému
	instrumental	samohláskovým		samohláskovou	samohláskovým
pluriel	nominatif	samohláskoví	samohláskové		samohlásková
	vocatif	samohláskoví	samohláskové		samohlásková
	accusatif	samohláskové			samohlásková
	génitif	samohláskových
	locatif	samohláskových
	datif	samohláskovým
	instrumental	samohláskovými

samohláskový \ˈsa.mɔ.ɦlaːs.kɔ.viː\

1. (Linguistique) Vocalique.

Synonymes

• vokálový