sloučený

Tchèque

Étymologie

Participe passif adjectivé de sloučit.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	sloučený		sloučená	sloučené
	vocatif	sloučený		sloučená	sloučené
	accusatif	sloučeného	sloučený	sloučenou	sloučené
	génitif	sloučeného		sloučené	sloučeného
	locatif	sloučeném		sloučené	sloučeném
	datif	sloučenému		sloučené	sloučenému
	instrumental	sloučeným		sloučenou	sloučeným
pluriel	nominatif	sloučení	sloučené		sloučená
	vocatif	sloučení	sloučené		sloučená
	accusatif	sloučené			sloučená
	génitif	sloučených
	locatif	sloučených
	datif	sloučeným
	instrumental	sloučenými

sloučený \ˈslou̯t͡ʃɛniː\

1. Composé, agrégé, fusionné.
   • Zhruba od roku 1898 se v matrikách používal sloučený název Strašnice namísto Staré Strašnice a Nové Strašnice.

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Dérivés

• sloučenina