řeč

Voir aussi : rec, rèc, reč

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave рѣчь, rěčь, déverbal de *rekti → voir říct.

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	řeč	řeči
Génitif	řeči	řečí
Datif	řeči	řečem
Accusatif	řeč	řeči
Vocatif	řeči	řeči
Locatif	řeči	řečech
Instrumental	řečí	řečmi

řeč \rɛtʃ\ féminin

1. Discours.
   • Jeho řeč byla plná dlouhých pomlk.
   • Ještě před svým zvolením si kandidát na prezidenta připravil svoji inaugurační řeč.
2. Parole.
   • Řeč se u člověka vyvinula díky velkému mozku a vyvinutým hlasivkám.
3. Langue.
   • Asi polovina Čechů se nedomluví žádnou cizí řečí.

Apparentés étymologiques

• řečnícký, oratoire
• řečník, orateur
• řečnít

Prononciation

• tchèque : écouter « řeč [rɛtʃ] »

Références

• Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001
• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage