svéprávný

Tchèque

Étymologie

De svůj, své (« sien ») et právní : « jouissant de ses droits ».

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	svéprávný		svéprávná	svéprávné
	vocatif	svéprávný		svéprávná	svéprávné
	accusatif	svéprávného	svéprávný	svéprávnou	svéprávné
	génitif	svéprávného		svéprávné	svéprávného
	locatif	svéprávném		svéprávné	svéprávném
	datif	svéprávnému		svéprávné	svéprávnému
	instrumental	svéprávným		svéprávnou	svéprávným
pluriel	nominatif	svéprávní	svéprávné		svéprávná
	vocatif	svéprávní	svéprávné		svéprávná
	accusatif	svéprávné			svéprávná
	génitif	svéprávných
	locatif	svéprávných
	datif	svéprávným
	instrumental	svéprávnými

svéprávný \Prononciation ?\ (comparatif : svéprávnější, superlatif : nejsvéprávnější)

1. (Droit) Juridiquement capable.
   • Svéprávného člověka právo považuje za plně schopného postarat se o své záležitosti vlastními silami, rozhodovat o svém životě.

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

• plnoprávný, qui jouit de ses pleins droits.

Dérivés

• svéprávnost, capacité juridique

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage