bezhlavý

Tchèque

Étymologie

 Composé de bez (« sans »), hlava (« tête ») et -ý.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	bezhlavý		bezhlavá	bezhlavé
	vocatif	bezhlavý		bezhlavá	bezhlavé
	accusatif	bezhlavého	bezhlavý	bezhlavou	bezhlavé
	génitif	bezhlavého		bezhlavé	bezhlavého
	locatif	bezhlavém		bezhlavé	bezhlavém
	datif	bezhlavému		bezhlavé	bezhlavému
	instrumental	bezhlavým		bezhlavou	bezhlavým
pluriel	nominatif	bezhlaví	bezhlavé		bezhlavá
	vocatif	bezhlaví	bezhlavé		bezhlavá
	accusatif	bezhlavé			bezhlavá
	génitif	bezhlavých
	locatif	bezhlavých
	datif	bezhlavým
	instrumental	bezhlavými

bezhlavý \bɛzɦlaviː\ (comparatif : bezhlavější, superlatif : nejbezhlavější)

1. Acéphale, sans tête.
   • Bezhlavý rytíř, cavalier sans tête (fantôme d'un conte fantastique).
2. Sans queue ni tête, confus.
   • Tato šílená myšlenka byla zamítnuta a usneseno vyčkat příchodu hlavy rodiny. Pan Honzátko ukázal se však být stejně bezhlavým. — (Jaroslav Hašek, Aféra s křečkem)
3. Qui agit sur un coup de tête, sans réfléchir.
   • Jak jsi mohl být tak strašně bezhlavý, když jsi svěřil svoje velké státní klíče lidem, již si s námi hráli jako s míčem, říkajíce o nás: ‚To jsou hlupáci!‘ — (Arthur Rimbaud, Já je někdo jiný, 1999)

Synonymes

• sťatý
• lehkomyslný (« qui ne réfléchit pas »)
• zmatený (« confus »)

Dérivés

• bezhlavě
• bezhlavost

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage