legitimní

Tchèque

Étymologie

Du latin legitimus avec le suffixe -ní.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	legitimní
	vocatif	legitimní
	accusatif	legitimního	legitimní
	génitif	legitimního		legitimní	legitimního
	locatif	legitimním		legitimní	legitimním
	datif	legitimnímu		legitimní	legitimnímu
	instrumental	legitimním		legitimní	legitimním
pluriel	nominatif	legitimní
	vocatif	legitimní
	accusatif	legitimní
	génitif	legitimních
	locatif	legitimních
	datif	legitimním
	instrumental	legitimními

legitimní \ˈlɛɡɪcɪmɲiː\ (comparatif : legitimnější, superlatif : nejlegitimnější)

1. (Droit) Légitime.
   • Předem se také ví, že Kreml bude ve snaze dosáhnout pro "svého" kandidáta co nejlegitimnějšího výsledku na regionální volební komise v oblastech, kde byla loni v prosinci nízká volební účast, tlačit, aby tentokrát k urnám přišlo 60 a více procent voličů. Jak se toho bude dosahovat, by pozorovatele jistě taky zajímalo. — (Rusko učí zbytek světa své demokracii, 7 février 2008)

Dérivés

• legitimnost

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage