pocítěný

Tchèque

Étymologie

De pocítit (« sentir, ressentir ») → voir po- et cítit.

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	pocítěný		pocítěná	pocítěné
	vocatif	pocítěný		pocítěná	pocítěné
	accusatif	pocítěného	pocítěný	pocítěnou	pocítěné
	génitif	pocítěného		pocítěné	pocítěného
	locatif	pocítěném		pocítěné	pocítěném
	datif	pocítěnému		pocítěné	pocítěnému
	instrumental	pocítěným		pocítěnou	pocítěným
pluriel	nominatif	pocítění	pocítěné		pocítěná
	vocatif	pocítění	pocítěné		pocítěná
	accusatif	pocítěné			pocítěná
	génitif	pocítěných
	locatif	pocítěných
	datif	pocítěným
	instrumental	pocítěnými

pocítěný \ˈpot͡siːcɛniː\

1. Senti, ressenti (ce qui est senti ou ressenti ne dure pas → voir pociťovaný).
   • zemětřesení pocítěná obyvatelstvem mají zpravidla magnitudo M > 2.

     les séismes ressentis par la population ont une magnitude supérieure à 2.