kořen
Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.
Sommaire |
Tchèque [modifier]
Étymologie
- Du vieux slave корєнь qui donne le slovène koren, le bulgare корен, le russe корень, le polonais korzeń ; plus avant, apparenté à keř (« arbuste »), kůra (« écorce »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | kořen | kořeny |
| Vocatif | kořene | kořeny |
| Accusatif | kořen | kořeny |
| Génitif | kořenu | kořenů |
| Locatif | kořenu | kořenech |
| Datif | kořenu | kořenům |
| Instrumental | kořenem | kořeny |
kořen /Prononciation ?/ masculin inanimé
- (Botanique) Racine, .
- Na kořenech některých rostlin (motýlokvěté, olše, cykasy, rakytník řešetlákový, voskovník obecný, aj.) najdeme hlízovité a korálovité výrůstky, pravidelně vytvářené bakteriemi. — (Wikipedie)
Variantes
| Cas | Singulier |
|---|---|
| Nominatif | kořen |
| Vocatif | kořeni |
| Accusatif | kořen |
| Génitif | kořene |
| Locatif | kořeni |
| Datif | kořeni |
| Instrumental | kořenem |
- Le singulier adopte aussi la déclinaison masculine molle.
Dérivés
Forme de verbe
| Masculin | Féminin | Neutre | ||
|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | |||
| Singulier | kořen | kořen | kořena | kořeno |
| Pluriel | kořeni | kořeny | kořeny | kořena |
kořen /Prononciation ?/
- Participe passif masculin singulier de kořit.
Prononciation
- : écouter « kořen »
Voir aussi
- kořen sur Wikipédia (en tchèque)
