rozhodčí

Tchèque

Étymologie

De rozhodnout, rozhodovat (« décider »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	rozhodčí
	vocatif	rozhodčí
	accusatif	rozhodčího	rozhodčí
	génitif	rozhodčího		rozhodčí	rozhodčího
	locatif	rozhodčím		rozhodčí	rozhodčím
	datif	rozhodčímu		rozhodčí	rozhodčímu
	instrumental	rozhodčím		rozhodčí	rozhodčím
pluriel	nominatif	rozhodčí
	vocatif	rozhodčí
	accusatif	rozhodčí
	génitif	rozhodčích
	locatif	rozhodčích
	datif	rozhodčím
	instrumental	rozhodčími

rozhodčí /Prononciation ?/

1. Décideur, décisionnel, qui a pouvoir de décision.
   • Rozhodčí komise se sejde k závěrečnému posouzení záležitosti.

Nom commun 1

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	rozhodčí	rozhodčí
Accusatif	rozhodčího	rozhodčí
Génitif	rozhodčího	rozhodčích
Locatif	rozhodčím	rozhodčích
Datif	rozhodčímu	rozhodčím
Instrumental	rozhodčím	rozhodčími

rozhodčí /rɔzɦɔtʃiː/ masculin inanimé

1. Un arbitre.
   • Rozhodčí nařídil kopat penaltu.

     L'arbitre a donné un penalty.

Synonymes

• soudce

Nom commun 2

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	rozhodčí	rozhodčí
Accusatif	rozhodčí	rozhodčí
Génitif	rozhodčí	rozhodčích
Locatif	rozhodčí	rozhodčích
Datif	rozhodčí	rozhodčím
Instrumental	rozhodčí	rozhodčími

rozhodčí /rɔzɦɔtʃiː/ féminin

1. Une arbitre.
   • Rozhodčí nařídila kopat penaltu.

     L'arbitre a donné un penalty.

Synonymes

• soudkyně

Références

• Ústav pro jazyk český (rozhodčí)