známý

Voir aussi : známy

Tchèque

Étymologie

De znát (« connaitre »).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
		animé	inanimé
singulier	nominatif	známý		známá	známé
	vocatif	známý		známá	známé
	accusatif	známého	známý	známou	známé
	génitif	známého		známé	známého
	locatif	známém		známé	známém
	datif	známému		známé	známému
	instrumental	známým		známou	známým
pluriel	nominatif	známí	známé		známá
	vocatif	známí	známé		známá
	accusatif	známé			známá
	génitif	známých
	locatif	známých
	datif	známým
	instrumental	známými

známý \znaːmiː\ (comparatif : známější, superlatif : nejznámější)

1. Connu.
   • Ten člověk je mi známý.

     cet homme m'est connu (je connais cet homme).

2. Reconnu.
   • známý autor.

     auteur reconnu, renommé

3. Pas forcément connu mais familier.
   • Ten obličej je mi známý.

     ce visage m'est familier, me dit quelque chose.

Dérivés

• známost (« connaissance, personne connue »)

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	známý	známí
Génitif	známého	známých
Datif	známému	známým
Accusatif	známého	známé
Vocatif	známý	známí
Locatif	známém	známých
Instrumental	známým	známými

známý \znaːmiː\ masculin animé

1. Connaissance, personne connue.
   • potkat se se starým známým.

     rencontrer une vieille connaissance.

Prononciation

• tchèque : écouter « známý [znaːmiː] »

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage