děj

Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.
Voir aussi : Dej, dej, déj’

Tchèque[modifier le wikicode]

Étymologie[modifier le wikicode]

Déverbal de dít (« se faire, se passer, avoir lieu »).

Nom commun [modifier le wikicode]

Cas Singulier Pluriel
Nominatif děj děje
Génitif děje dějů
Datif ději dějům
Accusatif děj děje
Vocatif ději děje
Locatif ději dějích
Instrumental dějem ději

děj \ˈɟɛj\ masculin inanimé

  1. Action.
    1. (Grammaire) Action verbale.
      • Vedlejší věta podmínková vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty hlavní.
        La subordonnée conditionnelle exprime la condition selon laquelle l'action de la principale peut se faire.
  2. Événement.
    • Debata se týkala politických dějů kolem 17. listopadu 1989.
      Le débat portait sur les événements politiques autour du 17 novembre 1989.
  3. Processus.
    • Při adiabatickém ději nedochází k výměně tepla s okolím.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes[modifier le wikicode]

Apparentés étymologiques[modifier le wikicode]

Forme de verbe [modifier le wikicode]

děj \ˈɟɛj\

  1. Deuxième personne du singulier de l'impératif de dít.
    • Děj se co děj.
      Advienne que pourra.
    • děj se vůle boží.
      à-Dieu-va, que soit faite la volonté de Dieu.

Prononciation[modifier le wikicode]

Voir aussi[modifier le wikicode]

  • děj sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)