hoře

Voir aussi : høre, hore

Tchèque

Étymologie

De hořet : « ce qui brule le cœur, peine brulante »).

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	hoře	hoře
Génitif	hoře	hoří
Datif	hoři	hořím
Accusatif	hoře	hoře
Vocatif	hoře	hoře
Locatif	hoři	hořích
Instrumental	hořem	hoři

hoře \hɔr̝ɛ\ neutre

1. (Vieilli) Peine.
   • Hoře a zármutek uhostily se v domku, kde jindy byla bodrá a svěží mysl. — (Jan Vítek, Neštěstí příčinou štěstí)

Synonymes

• bolest

Forme de nom commun

hoře \Prononciation ?\

1. Locatif singulier de hora.
2. Datif singulier de hora.

Forme de verbe

hoře \Prononciation ?\

1. Gérondif présent masculin de hořet.
   • …když v chvění ponejprv a studem hoře ret se rtem v jeden polibek se ztopí…. — (Adam Asnyk, Kapradí (traduction František Kvapil))

Paronymes

• hóře

Références

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage