jméno
Tchèque
Étymologie
- Du vieux slave имѧ, imę, génitif имєнє, imene qui donne imię en polonais, имя en russe, etc.
- Il fait partie de ces mots dont la déclinaison a été simplifiée sur la base du radical fléchi → voir rámě, rameno, břímě, břemeno, plémě et plemeno.
Nom commun
Cas | Singulier | Pluriel |
---|---|---|
Nominatif | jméno | jména |
Génitif | jména | jmén |
Datif | jménu | jménům |
Accusatif | jméno | jména |
Vocatif | jméno | jména |
Locatif | jméně ou jménu |
jménech |
Instrumental | jménem | jmény |
- Nom.
- jméno s přídomkem.
- nom à particule.
- jméno s přídomkem.
- Prénom.
- Do knihy narození se zapisuje a) jméno, popřípadě jména a příjmení dítěte, (…) e) datum zápisu a podpis matrikáře. — (ZÁKON o matrikách, jménu a příjmení)
- Sur le registre sont inscrits : a) le ou les prénoms de l'enfant, son nom de famille (…) e) la date et la signature de l'officier d'état civil.
- Do knihy narození se zapisuje a) jméno, popřípadě jména a příjmení dítěte, (…) e) datum zápisu a podpis matrikáře. — (ZÁKON o matrikách, jménu a příjmení)
- Dénomination.
- jméno společnosti - raison sociale.
- Appellation.
- Renom, renommée, réputation.
Dérivés
- jménem, au nom de
- jmenovat, nommer, appeler, citer, qualifier
- jmenovec, homonyme
- jmenovitý, nominatif
- jmenovka, porte-adresse, porte-nom
- jmenný, nominal
- příjmení, patronyme
- zejména, en particulier
Composés
- křestní jméno, nom de baptême
- obecné jméno, nom commun
- přídavné jméno, adjectif
- rodné jméno, prénom
- vlastní jméno, nom propre
Prononciation
- tchèque : écouter « jméno [jmɛːnɔ] »
Voir aussi
- jméno sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage