místo
:
Tchèque[modifier le wikicode]
Étymologie[modifier le wikicode]
Adverbe [modifier le wikicode]
místo \miːstɔ\
- À la place de, au lieu de.
- Půjdu tam místo tebe.
- j'irai à ta place.
- Půjdu tam místo tebe.
Nom commun [modifier le wikicode]
Cas | Singulier | Pluriel |
---|---|---|
Nominatif | místo | místa |
Génitif | místa | míst |
Datif | místu | místům |
Accusatif | místo | místa |
Vocatif | místo | místa |
Locatif | místě ou místu |
místech |
Instrumental | místem | místy |
místo neutre
- Endroit, lieu.
- Opuštěné místo.
- endroit désert.
- Opuštěné místo.
- Place.
- To je moje místo.
- c'est ma place.
- na místě. (locatif, variante de místu)
- sur place.
- To je moje místo.
- Lieu.
- Místo nehody.
- lieu de l'accident.
- Místo nehody.
- Emplacement.
- Stavební místo.
- chantier, emplacement à bâtir.
- Stavební místo.
Dérivés[modifier le wikicode]
- místečko (« petite place, sinécure, nid douillet »)
- místenka (« billet avec une place précise »)
- místem (« par endroits »)
- místní (« local »)
- místopis (« topographie »)
- náměstek (« remplaçant »)
- umístit (« placer »), přemístit (« déplacer »), rozmístit (« déplacer »)
- zaměstnat (« occuper une place, procurer une place »)
Prononciation[modifier le wikicode]
- tchèque : écouter « místo [miːstɔ] »
Références[modifier le wikicode]
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage