řeč

Voir aussi : rec, rèc, reč

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave rěčь, déverbal de *rekti → voir říct.

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	řeč	řeči
Vocatif	řeči	řeči
Accusatif	řeč	řeči
Génitif	řeči	řečí
Locatif	řeči	řečech
Datif	řeči	řečem
Instrumental	řečí	řečmi

řeč /rɛtʃ/ féminin

1. Discours.
   • Jeho řeč byla plná dlouhých pomlk.
   • Ještě před svým zvolením si kandidát na prezidenta připravil svoji inaugurační řeč.
2. Parole.
   • Řeč se u člověka vyvinula díky velkému mozku a vyvinutým hlasivkám.
3. Langue.
   • Asi polovina Čechů se nedomluví žádnou cizí řečí.

Apparentés étymologiques

• řečnícký, oratoire
• řečník, orateur
• řečnít

Prononciation

• tchèque : écouter « řeč [rɛtʃ] »

Références

• Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie
• Ústav pro jazyk český (řeč)