říct

Tchèque

Étymologie

L’infinitif fait archaïquement říci, du vieux slave рєшти, rešti.

Verbe

říct /r̝̊iːtst/ perfectif (imperfectif : říkat) (conjugaison)

1. Dire.
   • Řekni mi to.

     Dis-le-moi.

2. Communiquer (avec ou sans paroles).
   • Řekl jí to beze slov.

     Il le lui [à elle] a dit sans paroles.

   • šeptem něco říct.

     murmurer quelque chose.

Synonymes

• dít
• pravit (dire vrai) dire, raconter

Composés

• doříct, finir de dire, conclure un discours
• nařknout, naříkat, dénoncer
  • nářek, doléance
  • nářečí, dialecte
• odřeknout/odříci, odříkat, refuser
• podřeknout, se trahir en parlant; laisser échapper un mot
• prořeknout, id.
• přeřeknout/přeříct, přeříkat, jaser
  • přeřeknutí, lapsus

Dérivés

• řečený, dit (adj.)
• říkanka, comptine
• říkadlo
  • pořekadlo

Apparentés étymologiques

• řeč, action de parler, discours
  • řečník, orateur
• rok, an
• prorok, prophète
• otrok, esclave
• ráčit, daigner
• rokovat, discuter, débattre

Références

• Ústav pro jazyk český (říct)