vítr

Tchèque

Étymologie

Apparenté à van (« souffle d'air, vent »), vát (« souffler ») ; du vieux slave вѣтръ, větrъ.

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	vítr	větry
Vocatif	větře ou větre	větry
Accusatif	vítr	větry
Génitif	větru	větrů
Locatif	větru	větrech
Datif	větru	větrům
Instrumental	větrem	větry

vítr masculin inanimé

1. (Météorologie) Vent.
   • kdo seje vítr, sklidí bouři.

     qui sème le vent récolte la tempête.

   • Oblačnosti bude během dne přibývat, večer se pak mohou strhnout bouřky s krupobitím a přívalové deště, ve vyšších polohách bude dout silný vítr. — (prévision météo)

     Le ciel nuageux s'assombrira durant la journée, le soir des orages éclateront avec de la grêle et des averses, sur les hauteurs, un vent fort soufflera.

2. (Au pluriel) Vents, pet.
   • Bolí mě břicho, asi mám zaražené větry.

Synonymes

• vichr

Dérivés

• větrák, ventilateur
• větrat, ventiler, aérer
• větrník, chou à la crème, chambre à air
• větrný, větrový, de vent, venteux
• větroň, planeur
• větřík, větříček, souffle, petit vent
• větřit, flairer, prendre le vent
• větrovka
• závětří
• povětří
• bezvětří
• větroplach
• větrolam, coupe-vent

Prononciation

• tchèque :  écouter « vítr [viːtr̩] »
  

  

Voir aussi

• vítr sur Wikipédia (en tchèque) 

Références

• Ústav pro jazyk český (vítr)