znak
Polonais
Étymologie
- Dérivé de znać (« connaitre »), avec le suffixe -ak, littéralement « ce qui sert à connaitre, marque de reconnaissance »[1].
Nom commun
znak \znak\ masculin inanimé
- Marque.
- Podałem mu rękę, po czym uśmiechnąłem się na znak zgody.
- Signe.
- Znak zodiaku, signe du zodiaque.
- Symbole.
Synonymes
Dérivés
- odznaka
- znaczek
- znacznik
- znaczyć (« signifier »)
- znakomity (« remarquable »)
- znakować
- znakownik
- znakowy
Références
- ↑ « znak », dans Aleksander Brückner, Słownik etymologiczny języka polskiego, 1927
Tchèque
Étymologie
- Dérivé de znát (« connaitre »), avec le suffixe -ák, littéralement « ce qui sert à connaitre, marque de reconnaissance ».
Nom commun
Cas | Singulier | Pluriel |
---|---|---|
Nominatif | znak | znaky |
Génitif | znaku | znaků |
Datif | znaku | znakům |
Accusatif | znak | znaky |
Vocatif | znaku | znaky |
Locatif | znaku | znacích |
Instrumental | znakem | znaky |
znak \znak\ masculin inanimé
- Marque, signe de reconnaissance.
- Typickým znakem rysů jsou štětičky chlupů na uších.
- Signe graphique.
- Tabulka znaků sady ASCII obsahuje písmena, číslice a některé základní symboly.
- Ruština má měkký a tvrdý znak, le russe a un signe mou et un signe dur.
- Symbole.
- Na otočné části orloje jsou nakresleny znaky zvěrokruhu.
- Indice, repère.
- Attribut.
- Blason, emblème, armoiries.
- Na státním znaku České republiky je vyobrazen dvouocasý lev.
- (Sport) Dos crawlé.
- Na prvních závodech plavala znak.
- Plavat na znak.
Dérivés
- naznačit (« indiquer »)
- označit
- poznačit
- poznačený (« marquer »)
- vyznačit
- značka (« marque commerciale »)
- značný (« notoire, remarquable »)
Apparentés étymologiques
Prononciation
- République tchèque : écouter « znak [znak] »
Voir aussi
- znak sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage