Aller au contenu

znak

Définition, traduction, prononciation, anagramme et synonyme sur le dictionnaire libre Wiktionnaire.

Polonais

Étymologie

Dérivé de znać (« connaitre »), avec le suffixe -ak, littéralement « ce qui sert à connaitre, marque de reconnaissance »[1].

Nom commun

znak \znak\ masculin inanimé

  1. Marque.
    • Podałem mu rękę, po czym uśmiechnąłem się na znak zgody.
  2. Signe.
    • Znak zodiaku, signe du zodiaque.
  3. Symbole.

Synonymes

Dérivés

Références

  1. « znak », dans Aleksander Brückner, Słownik etymologiczny języka polskiego, 1927

Tchèque

Étymologie

Dérivé de znát (« connaitre »), avec le suffixe -ák, littéralement « ce qui sert à connaitre, marque de reconnaissance ».

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif znak znaky
Génitif znaku zna
Datif znaku znakům
Accusatif znak znaky
Vocatif znaku znaky
Locatif znaku znacích
Instrumental znakem znaky

znak \znak\ masculin inanimé

  1. Marque, signe de reconnaissance.
    • Typickým znakem rysů jsou štětičky chlupů na uších.
  2. Signe graphique.
    • Tabulka znaků sady ASCII obsahuje písmena, číslice a některé základní symboly.
    • Ruština má měkký a tvrdý znak, le russe a un signe mou et un signe dur.
  3. Symbole.
    • Na otočné části orloje jsou nakresleny znaky zvěrokruhu.
  4. Indice, repère.
  5. Attribut.
  6. Blason, emblème, armoiries.
    • Na státním znaku České republiky je vyobrazen dvouocasý lev.
  7. (Sport) Dos crawlé.
    • Na prvních závodech plavala znak.
    • Plavat na znak.

Dérivés

Apparentés étymologiques

Prononciation

  • République tchèque : écouter « znak [znak] »

Voir aussi

  • znak sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références