kmen

Voir aussi : kmeň

Tchèque

Étymologie

Dans les langues slaves ^[1], n'existe qu'en tchèque et en slovaque (→ voir kmeň), le suffixe -men est identique à celui de pla-men, pra-men, le radical trouve son cousin le plus proche dans le lituanien kūnas (« corps »).

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	kmen	kmene
Vocatif	kmeni	kmene
Accusatif	kmen	kmene
Génitif	kmene	kmenů
Locatif	kmeni	kmeních
Datif	kmeni	kmenům
Instrumental	kmenem	kmeni

kmen /kmɛn/ masculin

1. Tronc d’un arbre.
   • Keř je dřevnatá rostlina, jejíž hlavní odlišností od stromu je absence hlavního kmene, typicky nízko nad zemí se keře rozdělují do mnoha větví.
2. (Sociologie) Tribu.
   • Příslušníci jednoho kmene obvykle sdílejí jazyk a náboženské rituály a mají jednotný systém autorit (náčelníků, kmenových starších apod.).
3. (Biologie) Embranchement.
   • Kmen je kategorie hiearchické klasifikace organismů, vyšší než třída (classis) a nižší než říše (regnum).
4. (Linguistique) Radical d’un mot.
   • V lingvistice je kmen ta část slova (nejčastěji slovesa), která vznikne po oddělení koncovky; kmen sestává z kořene a kmenotvorné přípony.

Dérivés

• kmenotvorný
• kmenový
• rodokmen
• soukmenovec

Vocabulaire apparenté par le sens

• (Classification taxonomique) třída < kmen < říše

Voir aussi

• kmen sur Wikipédia (en tchèque) 

Références

• ^[1] Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2001, pour l’étymologie